Co je Temná noc duše
Většina klasických duchovních knih doporučuje umrtvení vášní, emocí i myšlenek, ale tento postup vede jen k zablokování psychiky, je to druh autoagresivity. Intenzivní duchovní vývoj si většina lidí představuje jako plynulé zlepšování harmonie osobnosti, ale jen v několika křesťanských mystických knihách je konkrétně popsáno, že to vůbec není tak jednoduché.
Seznámit se se svými skrytými a potlačenými problémy a bojovat s pokušením, jak se podařilo např. sv. Tereze z Avily, je prvním skutečně těžkým úkolem duchovního člověka. K tomu účelu používala zpověď a denní kontakt s božskou silou Krista. Lidé však mají pevně zafixovanou snahu se vyhnout poznání vlastních problémů, ale tím nic nevyřeší. Pravých mystiků je proto málo.
Duchovní proces, řízený božskými silami, prochází řadou kapitol, které se vzájemně liší charakterem událostí. Lze ho také nazvat božskou Hrou. Nejsou v ní jen období získávání stále nových zážitků a schopností, ale i doba, kdy je nebe uzavřené a do vědomí člověka proudí zesílené negativní vlastnosti, o kterých ani nevěděl, že je má.
Božské síly zasahují do procesu tím, že různým způsobem zviditelňují a zesilují jeho sklony, aby si je uvědomil, našel jejich kořeny a mohl s nimi pracovat, opakovaně odmítat. Principem temné noci duše je práce se spodními částmi psychiky. Když jsou problémy největší, nejintenzivněji se s nimi pracuje. V psychoterapii si může kromě autohypnotických regesí a progresí s pomocí svého nadvědomí přehrávat různé symbolické situace a tím zlepšit sebe či upravit vztah k jiným. Dlouho se brodí odpady svého ega a marně vzhlíží k Bohu, aby ho z nich vysvobodil. Komunikace s Ním je sice zeslabena, ale to hlavní se vždy od Něj dozví.
Největší chybou by bylo, kdyby kvůli nechuti ke změnám rezignoval a ukončil duchovní proces, protože zesílené negativní vlastnosti by mu zůstaly. V mnoha mystických knihách jsou popsána dlouhá mučivá léta oslabení vůle, duševní nestability, opuštěnosti, bolestivé únavy, deprese a nespokojenosti až vzdorovitosti k Bohu. Meditace a modlitby se nedaří, do duše se vkrádá beznaděj, že to nikdy neskončí.
S trpkostí si uvědomuje, kolik je v něm starých sklonů a jak silně je k nim vázán a vzpomíná na dobu, kdy zažíval příval božské lásky. Zlobí se, že zkouška je příliš dlouhá a těžká. Nebaví ho ani světský život, protože vidí jeho povrchnost, ale pro svůj stav nenachází řešení. Ani přátelé mu nepomohou, protože buď jsou na tom stejně, nebo mu vůbec nerozumějí. I duchovní knihy nemůže číst, připadají mu suchopárné a neužitečné. Je pasivně zmítán událostmi všedního dne. Nespokojenost se svými problémy způsobuje nebezpečí vzniku agresivity proti nim. Pouze božská láska léčí bez následků, ale k té má jen omezený přístup. Pokud však zapomene na cíl své cesty, pak zákonitě selže.
Velkým problémem temné noci duše pokročilejšího zasvěcence je i smutný pohled na ostatní lidi, jejich tragickou minulost, přítomnost i budoucnost. Vidí, jak jsou zasazeni do disharmonických prostředí, ze kterých téměř není východiska. Uvědomuje si, kam vedou lidské chyby. Jen pomalu chápe, že pravý božský pohled je jiný, že jsou to jen dočasné problémy vývoje.
Logika temné noci duše je však dokonalá. Na jedné straně slouží jako zkouška věrnosti, ale zejména je to očistění od všech negací. Bez toho by cesta do vyšších světů byla záhy ukončena pádem zpět, protože skryté negativní sklony se časem musí zákonitě projevit. Když pozná jejich disharmonii záleží na jeho vztahu k nim. Pokud je správný a odmítá je, božské síly jej odstraní. Pokud se jich vědomě či nevědomě drží, nastávají komplikace, které mohou trvat i několik životů. Bylo by však vážnou chybou je potlačit.
Musí se dokonce osvobodit i od připoutanosti k duchovnosti, pýchy k duchovním zážitkům i žádostivosti a dobrodružnosti k božskému. Temná noc duše odpoutává od ega, protože má obsahovat poznání, že i zoufalství, deprese a melancholické pocity jsou také sobecké, protože jsou projevem sebelítosti. Paradoxem je, že při této opuštěnosti Bohem je jím nejvíce pozorován, zjevně i skrytě podporován a jeho zkoušky jsou připraveny tak, aby nepřekročily únosnou mez. Podpora okolí je nutná, nepochopení blízkých mu může blokovat přísun energie.
Najednou je vše pryč a koupe se na čas v božské záři v meditaci i mimo ní. Proces je vždy zcela individuální, nikdy se zcela přesně nedozví, jak dlouhá a jak náročná zkouška bude a kdy se opět vrátí. V duchovnosti platí, že je potřeba nastavit urychlení tak, aby odpovídalo schopnostem jedince a řešení problémů nevyvolávalo neúměrné disharmonie, které by mohly ohrozit splnění úkolu i duševní zdraví jedince.
Kromě tohoto klasického postupu, popsaného v řadě knih, existují i odlišné zkušenosti channelingových zasvěcenců. V těchto procesech jsou aktivní současně proudy shora i zdola. V noci zasvěcence budí proud božské síly a vznešenosti a ve dne je pokoušen zesílenými disharmoniemi. Meditace mu jdou, i když ne vždy dokonale. Nerozvinuté části se střetávají s nepochopitelným božským, o několik řádů vyšším a to způsobuje problémy s přijetím božského světa. Některé meditace jsou také více transformací a psychoterapií, než exkurzí v božském. Tísnivá transformační energie je vše jiné než příjemná.
Rychlým střídáním událostí, které vyžadují rychlá a správná rozhodnutí se docílí správné vyladění osobnosti. Pokud selže, božské síly mu naznačí která vlastnost to zavinila a po jeho rozhodnutí ji odstranit ho začnou harmonizovat.
Pomáhají mu i zkušenosti ostatních mystiků. Někdy se záměry božských sil nesplní, ale ihned změní taktiku. Temná noc duše probíhá jemnějším procesem i ve vyšších civilizacích, kde se mohou uvolňovat další, dlouhodobě zablokované sklony.
Otázka na božskou intuici: Píšu správně o temné noci duše? Ano, ale zdůrazni, že je chyba si vzít víc, než na co stačíte. Máte mít dostatek prostoru na práci na hlavním problému. Jak ztratíte cíl cesty, tak se v tom zůstanete.
Více tady
ZDROJ : mystika.mysteria.cz/