Sv. Faustina Kowalska : Vidění pekla
Výňatek z duchovního deníku služebnice Boží, sestry Faustiny.
Heleny Kovalské, (polské národnosti - žila v roce 1905-1939, její svatořečení se projednává). Deník strana 321, §741
Dnes jsem byla v propastech pekla, provázena andělem. Je to místo a stav velikého utrpení. Jak strašně je veliká jeho rozloha a různost muk, jasně jsem viděla:
První muka - ztráta Boha.
Druhá muka - ustavičné výčitky svědomí
Třetí muka - že se ten úděl nikdy nezmění
Čtvrtá muka - oheň čistě duchovní, zapálený hněvem Božím
Pátá muka - ustavičná temnota, strašný dusivý zápach
Ačkoli je temno, vidí se tam navzájem. Satani i duše zavrženců vidí
všechno zlo jiných i své vlastní.
Šestá muka - ustavičná společnost Satana
Sedmá muka - strašné zoufalství, nenávist Boha, zlořečení, proklínání a rouhání.
To jsou muka, která trpí stejně všichni zavržení. Ale to není ještě konec muk, jsou ještě muka pro jednotlivé duše, jsou to muka smyslů.
Každá duše čím hřešila, tím je trestána, strašným způsobem, který se nedá vylíčit.
Jsou strašné propasti, kde jedna muka se různí od druhé. Umřela bych vidouc ta strašná muka, kdyby mne nepodpírala Všemohoucnost Boží.
Ať hříšník ví, kterým smyslem kdo hřeší, tím bude trestán po celou věčnost.
Píši o tom z rozkazu Božího, aby se žádná duše nevymlouvala, že není vůbec pekla, nebo tím, že tam nikdo nebyl a neví se tedy, jak to tam je.
Já Faustina, byla jsem z rozkazu Božího v propastech pekla k tomu, abych mohla dosvědčit duším - že peklo jest. O tom tedy ne jenom mohu mluvit, ale mám rozkaz od Boha, abych to napsala (písemně).
Satani mne proto nenávidí, ale z Božího rozkazu museli mne být poslušni.
To, co jsem napsala, je slabým stínem věci, které jsem viděla. A (zvláště) jedno jsem pozorovala, že je tam nejvíce duší, které nevěřily, že peklo je.
Když jsem přišla k sobě, nemohla jsem se uklidnit ze zděšení, jak strašně tam trpí duše a tím vroucněji se ještě modlím za obrácení hříšníků. Ustavičně prosím o Milosrdenství pro ně.
Můj Ježíši, chci třeba až do konce světa umírat v největších útrapách než abych Tě měla urazit nejmenším hříchem.
Strana 321, §741 "Deníček - Boží milosrdenství v mé duši"(Karmelitánské nakl. 2001)
§964-965 na str.395 ze dne 17.2.1937:
Dnes ráno, v době mše svaté, jsem viděla Pána Ježíše trpícího. Jeho muka probíhala v mé cele, ač způsobem neviditelným, přece ne méně bolestivým. Ježíš na mne popatřil a řekl: Duše hynou - přes mé hořké utrpení dávám jim poslední naději na záchranu. Mé svaté Milosrdenství!
Jestliže se duše nemodlí nevnoří s klaněním do mého milosrdenství, zhynou na věky!
Sekretářko mého milosrdenství, piš, mluv duším o tom velikém milosrdenství, neboť blízko je den, strašlivý den mé spravedlnosti.
Povídal mi Pán: ztráta každé duše Mně pohrouží do smrtelného smutku. Nadevšecko mně potěšíš, když se modlíš za hříšníky. Nejmilejší modlitba je za obrácení hříšníků, věz, má dcero, že ta modlitba je nadevše vyslýchána!
ZDROJ : antost.sweb.cz/